Hubená je pěkná, ale hubenější je perfektní!

17. september 2010 at 17:24 |  Diary
,,Jak bylo ve škole, Ashley?!" Přivítá ji stejně baculatá matka s kopcem hranolků a masa. Obídek! ,,Jdu nahoru!" Zahuhlá a nahoře v pokoji spustí slaný potok slz. Tak jako každý den. Zase na ní byli ošklivý. A nikdy to lepší nebude. Podívá se do zrcadla. Dřív.. dřív měla břicho mnohem menší, zadek skoro žádný a stehna jako dneska jedno! Dřív.. to bylo všechno jinak! Přesto si neodepře svojí denní dávku čokolády. Vytáhne ze šuplíku tabulku, dneska jenom jednu kostičku! Řekne si a po chvilce zmuchlá prázdný obal, aby s poraženým výrazem ve tváři posoudila, že to zase nezvládla. Takhle to dál přece nejde ne?! Ale jo, jde! V kuchyni spořádá oběd a je jí zase dobře. Zapomene na to, co bylo na ulici. Zvykla si?!
Nechce už být dál objektem výsměšných keců a pohledů. Něco udělá. Ale co?
Přijde naštvaná domů, máma ji vítá s talířem svíčkový, bohatě posázeným knedlíky. ,,Mami, prosimtě uber! Nejsem slon!" Seřve jí hned ve dveřích a v zápalu boje běží nahoru do svého pokoje, otevře šuplík, vyndá čtyři tabulky čokolády a odnese je před dům do popelnice. ,,Tak!" Oddychne si. Teď začíná nový život!

,,Hele, buřtík!" Ale ne! Po nějaké době je potká zase. Ty dvě kila na ní nejsou vůbec znát! Přesto, že se snaží, není to moc slavný. ,,Drž hubu vole!" Okřikne ho ten druhej, ale Ashley nevěnuje jediný pohled a oba zmizí v dáli. Super!
Přijde domů, zacvičí si v pokojíčku, dá si něco k jídlu a už zase běží do fitka. A takhle to dělá každý den. Do toho příšerné deprese, pocity beznaděje, strašné krize. Podléhá těm stavům, které hubnutí obnáší. Přesto má silnou vůli. Jednoho dne ale už prostě nevydrží.. ,,Ashley neštvi mě a sněz ten oběd! Zhubla jsi sedm kilo! Neblbni zase!" Zlobí se na ni matka, když jí podává těstoviny. Ano, přizpůsobila se. Po nějakém tom týdnu zašla za kamarádkou, se kterou to rozebrali. Podřídila se Ashley a začala vařit zdravěji, menší porce. Přesto všechno se Ashley odmítla stravovat.
 Za oknem, tam někde v davu je kluk. Ten kluk má krásné hnědé, pronikavé oči. Jeho kamarád jí kdysi říkal buřtíku. POtom je ale potkávala stále v menších intervalech, jeho kamarád na ní mrkal.. i on si jí všiml, usmíval se na ni. Měsíc ho neviděla a když ho potkala naposledy, nevěřila svým vlastním uším ,,ty vole, teď už to neni buřtík, teď je to anorektička!" prohlásil jeho kamarád a tenkrát potřetí uslyšela jeho hlas ,,jo, přehání to!" řekl, změřil si ji pohledem, otočil se a šel dál. Anorektička?! Tenkrát poprvé slyšela to slovo. Možná ji i vystihovalo, když si po obědě šla strčit prsty do krku. Dělala to ze zvyku, stále častěji. Ještě tři kila, ještě dvě a další dvě.. Ten kluk tam někde chodí a usmívá se na normální holky. Možná i ty baculatější? Ale o Ashley nestojí. Proč?!! Kdo by chtěl holku, která málem umřela?! Kterou čeká několika měsíční léčení těla i psychiky? Která už nikdy nebude taková, jako dřív? Spokojená, bezstarostná, ale občas i zoufalá. Venku je krásná zima, ale v pokoji ne. Tady je teplo. Na třech postelích leží uplakané, na kost vychrtlé dívky s kruhy pod očima. Prostě to nezvládli!!



Jo:D a kdo to dočte celý je fáákt frajer:)
 


Comments

1 Eimi Eimi | Web | 17. september 2010 at 21:25 | React

Snutný... Pravdivý... Krásný ♥♥♥

2 Natalia Natalia | Web | 19. september 2010 at 9:46 | React

jéé to je super  príbeh....

3 UltraFit UltraFit | Web | 24. september 2010 at 10:47 | React

supr..ale neměj tak smutnou naladu:(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement